Pivovarnictví a pivní kultura v Mexiku
Historie výroby a konzumace piva v Mexiku není dlouhá jako fascinující dějiny této středoamerické země. Již v dobách před objevením kontinentu Evropany pili místní obyvatelé různé kvašené nápoje, především pulque vyráběné ze šťávy agáve a konzumované ve spojení s náboženskými rituály.
Pivovarnictví se zde začalo rozvíjet až v 19. století, kdy došlo k založení prvních průmyslových pivovarů. Předtím se pivo dováželo z Evropy. V následujícím století produkce a obliba piva rostla, čemuž paradoxně pomohla prohibice v sousedních Spojených státech amerických. Světlo světa spatřily světoznámé značky jako Corona, Modelo, Tecate, Sol nebo Dos Equis. Se vznikem nadnárodních koncernů však došlo k rušení některých provozů a slučování výroby. Proto dnes v Mexiku působí pouze dva velcí hráči vystupující pod hlavičkami společností Heineken a InBev. Ty produkují obrovské množství piva z velké části určeného na export.
Pivo z velkého mexického pivovaru ochutnal asi každý z nás. Většinou jde o málo prokvašená světlá spodně kvašená piva s podílem surogátů (především kukuřice) při výrobě. Tato piva jsou k dostání v každé večerce, supermarketu a většině restaurací. Na tomto místě je třeba zmínit, že v Mexiku není zvykem pít alkohol na veřejnosti, tudíž zde nenajdete povalující se prázdné láhve. Velké pivovary se již od svého vzniku snažily vařit i tmavé (například Léon Negra) či polotmavé pivo (Bohemia Oscura), což se tradičně přičítá krátké vládě císaře Maxmiliána Habsburského. Tyto pokusy však tvoří pouze zlomek portfolia, v němž lze najít spoustu značek, avšak minimum rozmanitosti.
Po roce 2000 začalo docházet k výrazné změně. Ze sousedních Spojených států přišel trend malých řemeslných pivovarů produkujících pestřejší paletu chutí. První minipivovary začaly vznikat v městech při státní hranici s Kalifornií a ve velkých centrech jako Guadalajara, Monterrey a Ciudad de México. Inspirace byla totožná i při volbě pivních stylů, jež začaly malé provozy produkovat. Po roce 2010 již byl každoroční nárůst počtu pivovarů v řádech desítek. Dnes jich zde funguje několik stovek. Mezi nejznámější patří pivovary Baja Brewing, Cervecería Insurgente, Cervecería Minerva či Cervecería de Colima. Vaří především piva, která jsou zároveň oblíbená i ve Spojených státech. Mezi současné trendy patří především Hazy IPA, Stout nebo Porter. Naopak příliš často nenarazíte na Sour Ale. Ve spoustě pivovarů se snaží vyrábět lokální pivní styly z Evropy, proto v portfoliích najdete často Kölsch, Altbier nebo třeba nakuřovaná piva.
Na rozmach řemeslných piv z malých pivovarů zareagovali i velcí hráči, kteří se začali pokoušet vařit i jiné pivní styly, než pověstný Mexican Lager. Také přišli s vlastními značkami a řadami piv v moderním hávu, určeného dle svých slov mladým konzumentům. Tak jako v jiných částech světa si tyto koncerny začaly budovat vlastní malé provozy a nakupovat již zavedené a známé minipivovary. To je případ pivovaru Cervecería Cucapá, jednoho z průkopníků pivní rozmanitosti v zemi.
Otázka, zda v Mexiku existuje pivní kultura, se může zdát na první pohled zbytečná. Jenže místní obyvatelé (především ve městech) přestávají konzumovat produkty velkých firem a obracejí se na malé pivovary. Pivní kultura zde tedy existuje, je však importovaná z USA. To lze pozorovat na podobě pivních barů, způsobu servírování a nabídce kuchyně v těchto podnicích. Benefitem je daleko nižší cena a často srovnatelná kvalita jako v mnohých amerických pivovarech, což ostatně do země přivádí řadu turistů z USA a Kanady. Proto lze cestu do této zajímavé země se spoustou památek, nádhernou přírodou, výbornou kuchyní a milými obyvateli (pokud nejde o členy drogových kartelů) jen doporučit. Mezi nejzajímavější ochutnaná piva (z celkem 69 vzorků) patřila NEIPA Hyperspacs z pivovaru Interstellar, Session IPA Session sin Nombre z pivovaru Cervecería Cholula a Porter Negra z pivovaru Cerveza Loba.
Autor: Libor Zajíc
