Cesty za pivem: Namibie

V každé zemi, kterou na svých potulkách světem navštívíme, se snažíme ochutnat lokální pivo z řemeslného pivovaru, pokud je to možné. Jsou destinace, kde to možné není: buď mají složitější vztah k alkoholu, nebo ještě nenaskočili na revoluci řemeslného piva, ale poslední roky se scéna rozvíjí celosvětově, více či méně živelně a po covidové pauze vznikají pivovary nové, to platí i pro Afriku.

Je to kontinent, kde se očekává spíš jednodušší život po staru, prostě a levně. O Namibii to tak úplně neplatí. Jednak jsou Namibijci národ s vřelým vztahem k pivu, jednak se bělošská komunita drží německého odkazu, ač Německo o Namibii přišlo již po první světové válce. A konečně, je to velmi turistická destinace, za vyhlášenými pestrobarevnými dunami jezdí spousta lidí a tak to prostě chodí, turisti přináší peníze.

Teoreticky jsou v zemi (resp. v květnu 2023, kdy jsem zemi procestovala) čtyři stabilní minipivovary na její dva miliony obyvatel. The Beer Barrel Brewery v hlavním městě Windhoek byl zavřený, protože byla zima. Druhý jménem Tholch nemá svůj podnik, ale dodává lahve do obchodů z alkoholem, bohužel jsme neměli štěstí na ně narazit.

A další dva jsou na pobřeží v turistickém letovisku Swakopmund.

Namib Dunes je minipivovar v industriální zóně, od centra docela daleko. Je v provozu od roku 2017 a dodává sudy do několika restaurací, ale my chtěli ochutnat na místě. V provozních hodinách, když se sládci věnují své práci, je venku v uličce vytažená lavice a hosté mohou popít. Sládek byl velmi ochotný, narazil nám třetí pivo na čep a dal ochutnávku z tanku, povyprávěl o situaci v zemi. Tvrdil, že i během covidu se drželi, protože značná část jejich klientely jsou místní a ti se pomalu učí na řemeslné namísto makropiva. Hrdě prohlašoval, že Namibie má nejvyšší spotřebu na hlavu v celé Africe, takže minipivovar si v tom svůj prostor najde. Bylo to příjemné setkání u příjemného piva. Ležák, pšenice a Irish Red na čepu, v láhvi jsme si na místě dali Wit a Pale Ale, celou produkci. Stylově vcelku čistá piva s výjimkou pšenice, která chutnala po skořici (což mi na druhou stranu opravdu chutnalo), všechno absolutně čerstvé. Čtvrtý pivovar je restaurační v luxusním zvěřinovém podniku přímo na promenádě u pláže.

Restaurace Brewers & Butchers funguje od roku 2015, od začátku vaří Helles v německém stylu, později byla nabídka doplněna o další dvě stálá piva a jeden speciál. Máme štěstí, jako speciál je na čepu stout, což je ve všech těch světlých pivech příjemná změna. Vyklube se z něj nejlepší pivo v Namibii ochutnané. Prostředí je krásné, obsluha profesionální, jídlo skvělé (a na naše poměry levné), pivo spíše průměrné, s výjimkou zmiňovaného stoutu.

Takže kdo máte chuť poznat africkou Evropu (ta země je čistá, spořádaná, všechno tam funguje), jet za krásami pestré pouště, křováckým skalním uměním, nádhernými kaňony a temnou jižní oblohou, nemusíte se bát, že by jste museli být o průmyslovém Tafelu. Jo, dali jsme si ho, při čekání na opravu auta (povedlo se nám spálit v dunách spojku), a jo, bylo to nejhorší pivo, jaké země nabídla. Ale naštěstí jsou tu i swakopmundské minipivovary a když budete mít štěstí a zažijete místní Oktoberfest, tak se tam údajně dají sehnat vzorky místních domovarníků.

Autor: Petra Vřesová