Když domovarník najde zalíbení ve dřevu…
O minulém víkendu proběhla tradiční soutěž domácích vařičů piva – Litomyšlský korbel. Páteční večer pro nedočkavé jsem přijel zpestřit nabídkou jednoho kyseláče od mé lítačky Nomád a několika pivy z nabídky hradeckého pivovaru Klenot. Podle ohlasů piva účastníkům chutnala.
Zároveň bylo velmi příjemné potkat se s mnoha kamarádkami a kamarády z pivovarské společnosti. Jednoho kamaráda zmíním jmenovitě, protože mně udělal velkou radost a přivezl na ochutnání neskutečnou limitku. V roce 2021 jsem v Nomádu, který v té době sídlil v Děčíně uvařil pivo o EPM 30, které jsem nazval SATAN. Už tehdy jsme se s Honzou Doubkem domluvil a uložili jsme asi 25 litrů k dozrání do jeho dřevěného soudku z třešňového dřeva. Originál Satan 30° se vyprodal, a to vyzrálé pivo, které leželo 5 měsíců v třešňovém soudku jsme vytočili na dobročinné akci. Jenže v kegu pár lahví zbylo, Honza ho stočil do třetinkových lahví a uložil k sobě do sklepa i s jednou originální lahví. Velice zajímavé bylo ochutnat originál i „barrel aged“ pivo po více než 3 letech. A nutno uznat, že to vyzrálé v soudku bylo stále ve velmi dobré kondici, téměř likérovité konzistence a zajímavé chuti, zatímco originál už byl hodně za zenitem.
Tak jsem tedy využil situace a zeptal jsem se Honzy Doubka na zrání piv v dřevěných soudcích. Navíc měl na toto téma i prezentaci v rámci sobotního doprovodného programu soutěže a zde tedy pár dalších informací:
Jak jsi se Honzo dostal ke zrání piv v dřevěných soudcích?
Určitě ne hned od počátku mých domovarnických pokusů. Vlastně až poté, co jsem měl první úspěch se záměrně kyselenými pivy, tedy někdy před šesti nebo sedmi lety. Tehdy jsem ještě dělal výhradně kettlesouring. Pak jsem měl možnost navštívit pivovar Wild Creatures a ochutnal jsem piva spontánně kvašená a sám jsem se tedy pustil do mix ferment piv. To bylo ještě výhradně v demižonech. Ale už to byla logická cesta k prvnímu dubovému soudku. Ten jsem dostal pod stromeček na Vánoce roku 2019. Postupně jsem dokoupil další 25 litrový, tentokrát třešňový soudek. Další vánoční dárek v roce 2020 už měl objem 50 litrů a je z akátu a poslední přírůstek je z francouzského bednářství Tonneliere Bordeaux, samozřejmě z francouzského dubu a má objem 100 litrů. Ostatně větší už by neprošel dveřmi do mého sklepa. Z počátku jsem zkoušel nechat zrát v soudcích klasická piva. Saison, silné ejly, Imperial Stout nebo belgický Dubbel. V mém prostředí, kde dlouhodobě zrála mix ferment piva je však nemožné zabránit proniknutí zejména kvasinek Brettanomyces i do těch soudků, kde bych tuto kulturu nechtěl. Tak tedy již mám v soudcích jen zrající základy na moje piva lambického typu, která buď dále spojím s různými druhy ovoce, případně lahvuji natural, tedy čisté.
V doprovodném programu soutěže Litomyšlský korbel jsi měl zajímavou prezentaci o použití dřevěných soudků v domácích podmínkách. Ovšem ne každý se mohl osobně zúčastnit.
Ano, to je pravda. Jirku Koháka (pozn.: pořadatel soutěže Litomyšlský korbel) zaujalo jednou mé povídání na tohle téma a poprosil mě o prezentaci. Tak jsem tedy měl možnost nejen hodnotit piva v kategorii divoká karta, ale rád jsem si připravil stručnou prezentaci a aktualizoval i poměrně detailní článek na téma zrání piv v dřevěných soudcích a sudech v domácích podmínkách. Finální grafickou podobu dal dokumentu můj kamarád a domovarník Radek Michel. A musím říci, že opravdu krásnou. Asi by nemělo smysl v tomto rozhovoru cokoli podrobně vysvětlovat, a tak zde je odkaz, na kterém si úplně každý a zcela zdarma může článek stáhnout. Je ve formátu PDF.
https://pravovarecnik.cz/drevene_soudky_v_domovarnictvi.pdf
To je skvělé a děkuji za všechny, kdo si nemohli Tvojí prezentaci poslechnout osobně.
Honzovo zkušenosti nejen se zráním piv v dřevěných soudcích, ale také mnoho dalších najdete na jeho facebookové stránce Právovárečník. Dostanete se tam i tak, že zadáte jméno jeho domácího pivovaru DIVOVAR.CZ, když už prý vaří ta divná nebo divoká piva, tak si našel jméno, které mu fakt sedí, včetně toho mohutného „D“. Ostatně je to i první písmeno jeho příjmení. Docela zajímavá a široká symbolika, že?
Autor: Jan Kočka
