úvod
homepage

24. Zpráva z cesty za prací vytisknout článek

Přidáno: 14. únor 2012  •  Autor: zdenek.reska
průměrné hodnocení Hodnocení: 0 hodnotících Hodnotících: 0 počet zobrazení Zobrazeno: 2701x

Aneb Jak jsem nestihnul návštěvu u Vladimíra Iljiče.


Přišly svátky Velikonoc a na rozdíl od katolické Evropy, pravoslavná ruská církev považuje za hlavní svátek Velikonoční neděli a nikoliv pondělí.


V sobotní předvelikonoční večer jsem se pracovně setkal se zástupcem firmy PSS, abychom spolu doladili některé technicko-organizační záležitosti chodu pivovaru a mého působení v něm a protože hostitelem byla slovenská strana, bez nejmenšího odporu jsem souhlasil, že půjdeme na večeři do Slovenského domu. A byl jsem velmi příjemně překvapen. Kuchyně nabízela jídla jako guláš, vepřovou krkovičku se zelím a česnečku s opraženým chlebem, tlačenka s cibulí už bohužel nebyla a na pití byl originální slovenský Zlatý bažant (žádná licence z „Pitěru“, či odjinud), který bez jakýchkoliv předsudků o produkci nadnárodních pivovarských společností byl chuťově dobře vyvážený, příjemně chlebnatý, přijatelně hořký, s krásnou hustou pěnou, prostě výborný. Navíc ceny v této restauraci sloužící jen držitelům slovenského a českého cestovního pasu a jejich obchodním partnerům (v Českém domě je situace obdobná) byly vcelku lidové, řekl bych, že nižší, jak v Praze.

Slovenský dům
Slovenský dům


Přestože termín otevření pivnice se neúprosně blížil a my měli taky nůž na krku, aby do otevření byla plánovaná zásoba dostatečně odleželého a hlavně kvalitního piva, o Velikonoční neděli nebylo na našem staveništi jediného řemeslníka, bylo zavřeno a prostě se nedělalo. Marně jsem přítomnému stavbyvedoucímu argumentoval tím, že kvasnice neznají kalendář a je jim tedy úplně jedno, že by v tento den měli zvolnit, či dokonce přerušit své kvasné tempo zajišťující jim energii nutnou k množení a tedy i k přežití, ale jediné, čeho jsem dosáhl, byla necelá hodina, kterou jsem dostal na změření kvasících CKT a regulaci chlazení jednotlivých chladících zón tanků a pak za mnou stavbyvedoucí nekompromisně zamknul dveře a šel si užívat volný den.

Práce v pivovaru
Práce v pivovaru


Venku bylo konečně po dlouhém období studených dní provázených ledovým větrem, nádherné, až skoro letní počasí, tak ač v podstatě lenoch a polehoun, jsem pěšky vyrazil za moskevskými památkami. Tou první samozřejmě muselo být Rudé náměstí, se vším, co k němu patří. Naštěstí je náměstí jen asi třicet minut klidné chůze od mého přechodného bydliště, což jsem zkalkuloval, že bych zvládnout mohl, ovšem neodhadnul jsem, že obejít celý Kreml, znamená výkon hodný maratonského běžce a hrubě jsem nepočítal, že výkonovou laťku jsem si nasadil tak vysoko. Nebylo tedy divu, že už v polovině cesty jsem měl žízeň jako carský důstojník a jazyk podobný struhadlu, ovšem v těchto „svatých“ místech je přítomnost stánku s občerstvením, potažmo se studeným pivem pouhou utopií.

Vladimír Iljič
Vladimír Iljič


Navíc jsem prožil zklamání ze všech největší. Když jsem si ale vystál frontu u zadního traktu Kremlu před vstupem na Rudé náměstí (pouštělo se vždy po skupinách, asi aby tam nebyl nával, či co) a v horku se doplazil až k mramorové ošklivosti, kde bych konečně uviděl Vladimíra Iljiče a tudíž mohl v Česku kecat do všeho a na jakékoliv téma, protože první podmínku – pobyt v Rusku, jsem splnil už mnohokrát, tak „Velký soudruh“ se nekonal. Prohlídky byly jen od 10:00 do 13:00 a já přišel o patnáct minut později. Iljič měl po šichtě a panoptikum mělo zavřeno. Tak holt snad někdy příště....


Mrzutý a žíznivý jsem se táhnul domů a slídil, kde by bylo možno koupit něco studeného tekutého, ale musel jsem si počkat, až se vysílený dopajdám zpět na Novyj Arbat a ihned jsem zamířil do obchodního domu vedle pivovaru, kde z přehršle druhů a značek piva jsem nakonec vybral v chladící skříni značku OCHAKOVO SPECIALNOE z místního pivovaru, abych doma nemusel čekat na tu správnou teplotu a mohl ihned svlažit volátko. Zvolil jsem toto pivo i z toho důvodu, že bylo stočeno do lehké PET lahve, abych v ruce netáhnul pěšky až domů mimo pivo i váhu skla. Původně jsem sice v lednici hledal značku ŽATECKÝ GUS, ale marně, tak jsem zvolil tuto.

Ochakovo Specialnoe
Ochakovo Specialnoe


A nesáhnul jsem zle a opět si pochutnal. 11% pivo s obsahem alkoholu 4,5 % bylo středně prokvašené, chuťově plné a čisté, příjemně hořké bez rušivé trpkosti, vysloveně dobré. Údaje na etiketě uváděly, že pivo není pasterováno a při finalizaci byla použita technologie sterilační filtrace, která je mnohem šetrnější, než tepelné ošetření piva. Garantovaná trvanlivost byla uvedena pětiměsíční. Je vidět, že i tady pivovary poskočily o pěkný kus dopředu a ve výsledku je to opravdu znát.
A tak jsem oslavil Velikonoce už v neděli a v pondělí se radostně vrhnul do budovatelského procesu, který by měl mít svůj první vrchol 19. května při slavnostním otevření za účasti takových hostů, se kterými bych se jinak zřejmě nikdy v životě nepotkal. Tak snad nám to vyjde podle plánu. Ale o tom až příště...

vytisknout článek Vytisknout článek

Hodnocení článku

Pro hodnocení se nejprve přihlašte.

Celkem 0 komentářů Komentovat
Vyhledávání
 

Kalendář pivních akcí

 
Po
Út
St
Čt
So
Ne
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31

Sociální sítě