úvod
homepage

Pivní monitoring po vlastech českých a moravských (III.) vytisknout článek

Přidáno: 18. květen 2005  •  Autor: Tomáš Semrád
průměrné hodnocení Hodnocení: 1,08 hodnotících Hodnotících: 12 počet zobrazení Zobrazeno: 3505x

Jižní Čechy byly, jsou a doufám i budou místem, které má pro mě nenapodobitelné pivní charisma.

Tak jako v jiných krajích, i tady se nachází velkoproducent. Na rozdíl od jeho podobně velkých konkurentů je však celý český. I když je jeho pozice v domácím teritoriu zcela zřetelná a nepřehlédnutelná, nechává poměrně dost místa pro početnou skupinu malých, lokálních pivovárků. Ty vytvářejí neopakovatelný pivní labyrint Jihočeského kraje (to je jeden z důvodů, proč se na Budějovický Budvar dívám poněkud jiným pohledem, než na ostatní domácí titány, české už jenom tím, že tady mají adresu.....).

Ale pojďme pěkně popořádku. Pracovní povinnosti mně předurčily zde strávit 3 dny, čtvrtý byl vyhrazen pro návrat domů. Harmonogram byl dán jasně. První den cesta z Brna přes Velké Meziříčí, Jihlavu, Humpolec, Pelhřimov, Kamenici nad Lipou, Tábor, Soběslav až do Zlivi. Tady, na penzionu „Králičí vrch“, daleko od civilizace, v lese, s malebným rybníkem Bezdrev za okny, pro mě skončil první pracovní den. Hotová romantika. Poněvadž jsem tady nebyl poprvé a na dřívější pobyt mám jen příjemné vzpomínky, rozhodl jsem se to zopakovat. Po vytočení telefonního čísla jsem zjistil, že se od mé poslední návštěvy změnil provozovatel penzionu. V duchu jsem se zaradoval. Většinou se totiž při takové změně střídají dodavatelé. Pravda, Pilsner Urquell nebyl v tehdejším podání zas až tak špatný, ale v jihočeském kraji je přece hodně místních pivních skvostů, tak proč by to nemohl být některý z nich......

Tajně jsem myslel na všemožné jihočeské pivní lahůdky. Regionálně mně to vycházelo nejblíž na Samson nebo Platan. Taky by to ale mohl být třeba Regent. A co kdyby můj černý kůň Eggenberg? Fíha, to by bylo. Nebo to nakonec bude právě největší z jihočechů, Budvar? Uvidíme. Celou cestu jsem se na to těšil jako malý kluk. Jaké však bylo moje překvapení při zaparkování auta. Ke změně sice došlo, bohužel pro mě na Gambrinus. To je to nejhorší, co mě mohlo potkat. Při přečtení stupidní říkanky, napsané na tabuli s nabídkou před vchodem do restaurace penzionu („bez Gambáče žádný nikam nedoskáče“), na mě šly pivní mrákoty. Toto vědět, cestu bych ukončil dávno předtím a mohl se oddávat takovým skvostům jako velkomeziříčský Harrach, jihlavský Ježek, humpolecký Bernard nebo pelhřimovský Poutník.....Co bych za to dal, kdyby to šlo vrátit. Nedá se nic dělat, Coca Colu pít nebudu.

Věděl jsem, že v Čechách se podává pivo oproti Moravě o něco chladnější, avšak teplota zde servírovaného moku se nebezpečně blížila k bodu mrazu a ohříváček nikde. Ihned jsem si vzpoměl na trefnou poznámku pana Pavlase o přechlazeném „Géčku“... Víc než dvě prostě udělat nešlo, to bych si nachladil žaludek a přeci jenom bych rád vyzkoušel i jiná piva. Tak proč budu zbytečně riskovat? Vedle sedící skupince montérů, sledujících v televizi semifinále hokejové extraligy, to zřejmě vůbec nevadilo, protože do sebe klopili jedno Gambo za druhým. K srdci si zřejmě vzali tu říkanku....

Jestli tady ještě někdy budu spát, tak už vím, že cca 2 km odtud je dědinka s bojovým názvem Munice. A v ní je hospůdka se Samsonem na čepu. Malá večerní procházka mě určitě nezabije.....

Na druhý den mě čekala poměrně dlouhá cesta za mým oblíbeným Nektarem do Sedlice, kousek za Blatnou. Když však člověk ví do čeho jde….

Ze Zlivi jsem se musel vrátit trošičku zpět, do městečka nábytku, Lišova. Odtud jsem pokračoval přes Velešín, Kaplici, Vyšší Brod, Frymburk, Český Krumlov až do již zmíněné Sedlice. Co mě zaujalo? Třeba inovované vývěsní štíty českokrumlovského Eggenbergu na jeho restauracích (na můj vkus by jich mohlo být víc) a vůbec jejich výraznější identifikace. Nebo možnost nedaleko Krumlova vyzkoušet v jedné místní hospůdce bavorské pivo Kaltenberg. Na Volyňsku, Vodňansku a Strakonicku bylo vidět dost hospod se skvělými strakonickými dvojčaty. I když pivovar v době nedávno minulé ztratil dost zákazníků, v regionu má určitě na čem stavět. O tom jsem se na vlastní oči přesvědčil.

Konečnou stanicí, po léta věrnou právě strakonickému pivovaru, se stal domácký hotel s restaurací „Na velké hospodě“. Tady to již mám drahnou dobu vyzkoušeno a tak trochu se považuji za zdejšího přespolního strakonického štamgasta. V příjemné šalandě je mezi čepovanými pivy (nejen pro mě) pomyslným vítězem desetistupňový Nektar. Je možno vyzkoušet i nesmiřitelné rivaly, světlý výčepní Staropramen, a protože jsme kousek od Plzně, tak i Pilsner Urquell. Jako vždy velmi dobře ošetřená desítka Nektaru (za 14,- Kč) mně tentokrát byla podávána ve sklenicích jiného tvaru a logování než při mých x-předchozích návštěvách. No konečně, už bylo na čase udělat svěží vítr i na poli propagace. Přeci jenom i vizuální dojem zlepšuje chuťový zážitek. Troufám si tvrdit, že marketing a propagace byly (doufám, že už se opravdu jedná o minulý čas) slabou stránkou strakonických. Svým dílem se určitě podepsaly na ústupu z vydobytých pozic (viz např. webová prezentace strakonického pivovaru, jež byla po dlouhou dobu jakoby vůbec neaktualizovaná, bez jakýchkoli zásahů webmastera). Ale zpět k pivu.

V skrytu své pivní duše jsem doufal, že právě v Sedlici vyzkouším novou Měšťanskou desítku. Pivovar ji začal vařit nedávno. Oproti stávající je prý poněkud plnější, s vyšším obsahem alkoholu. Čekal jsem, že s ní pivovar začne u odběratelů, kteří po léta čepují právě desetistupňové pivo. Bohužel vše zatím zůstalo při starém, avšak osvědčeném. Třeba se dočkám příště. Jinak mně Nektárek spravil po předchozím nevydařeném zážitku s Gambrinusem chuť a byl milým pohlazením na dobrou noc. Tak akorát pivně unavenému se mi příjemně uléhalo do postele.

Po velmi vydařeném večeru v přítomnosti Nektaru následoval třetí a nejnáročnější den mé služební cesty a pivního putování po kraji rybníků. Cílová stanice: Nová Bystřice a cca 300 km.

Brzy ráno jsem proto vyrazil do nejvzdálenějšího bodu mé cesty, Lnářů. Odtud pokračoval přes Protivín, Vodňany, Prachatice, Hlubokou, České Budějovice, Třeboň, Novohradské Hory (Trhové Sviny, České Velenice, Suchdol nad Lužnicí) a Jindřichův Hradec do cíle.

Postřehy? Benzina ve Lnářích se pro mě stala již tradičním místem, kde si kupuji časopis Pivní magazín. V Brně ho neseženu, proto se za ním „musím“ vydat cca 300 km, abych zjistil další novinky z našeho a světového pivovarnictví....Při průjezdu Protivínem jsem se mlsně ohlédl za stoupajícím kouřem z komína pivovaru doufaje, že se zrovna nevařil jeden z druhořadých plzeňských patoků Primus nebo Klasik, ale domácí „Plátýnko“….

Po cestě bylo vůbec zajímavé sledovat jak zdejší lokální pivovary Platan s Nektarem mají rozděleny své rajóny. Zatímco od Písku po Vodňany dominoval ten protivínský, od Vodňan směrem na Bavorov a Vlachovo Březí zase strakonický. Aby jim to zřejmě nebylo líto, tak v samotných Vodňanech se v jedné (bohužel název si už nepamatuji), zvenčí milé hospůdce, sešli oba....

Metropole Jihočeského kraje zcela jasně patří Budvaru. I když i konkurenční Měšťanský pivovar (alias Samson) zde nemá bezvýznamnou pozici. O tu ale musí tvrdě bojovat s plzeňskými, jichž tady na můj vkus bylo nějak moc (ti už jsou snad všude, existuje u nás ještě nějaké místo bez nich?..). Shodou okolností jsem projížděl kolem obou českobudějovických pivovarů. Musím přiznat, že menší z nich, mně byl na první pohled mnohem sympatičtější. Nepůsobil na mě totiž takovým monstrózním a postmoderním dojmem.

Opusťmě Budějovice a hurá k Regentům do Třeboně. Ano, to je moje srdeční záležitost (však Péťa Sitař ví o čem mluvím, že jo?...). Tady jsem musel chtě nechtě na chvíli zastavit a pokochat se tou nádherou při pohledu na Schwarzenberský pivovar. Tohoto se prostě nikdy nenabažím. Doma mně tyto okamžiky každodenně připomínají v lednici pěkně vychlazené třeboňské prémiové světlé ležáky…..

V penzionu „Na bojišti“ v Nové Bystřici jsem večer nabité třeboňské dojmy samozřejmě zapil stylově. Tradičním českým pivem - Regentem. Jako vždy byly desítka i dvanáctka ve vynikající kondici. Tady to prostě nemá chybu!

V pátek při návratu domů jsem ve Vladislavi (kousek za Třebíčí) zjistil, že ve vyhlášeném „Zájezdním hostinci“ už nečepují kompletní sortiment hlineckého Rychtáře, nýbrž se zde usadil akciový pivovar Dalešice a jeho nepasterované pivo. Vida jak se ten pivní svět mění.

Čtyřdenní turné jsem zakončil po návratu domů návštěvou druhého z brněnských minipivovarů. Zatímco před týdnem to byl žebětínský Richard, nyní je to Pegas. Při popíjení jeho filtrovaného ležáku Krystal si v hlavě sumíruji všechny pivem nabité pivní zážitky, které se právě teď dostávají k vám......

vytisknout článek Vytisknout článek

Hodnocení článku

Pro hodnocení se nejprve přihlašte.

Celkem 5 komentářů, poslední komentář: 05.06.2005 17:05 Komentovat
pomozte prosim anton05.06.2005 17:05
Dobry den.Mohli byste mi prosim poslat statistiky ceskeho pivniho trhu (grafy-kolacovy...
souhlasím Martin Borský18.05.2005 22:25
Díky Tomovi i Zdeňkovi za článek, resp. komentář. Mluvíte mi z duše...!
Kdyby se všem otevřely oči Zdeněk Bok18.05.2005 21:30
Děkuji za pěkný článek hovořící i z mé duše. Vše v přírodě i mezi lidmi se řídí...
dovča Chody18.05.2005 10:23
To já jsem letos bohužel nevybíral dovolenou a RZ mezi Jindřichovo Hradcem a Třebíčí má...
hezký čtení :-) Standa Jakoubek18.05.2005 08:28
jéé, jak já se těším na dovolenou do Clumu u Třeboně, na třeboňskýho Regenta (zejména...
Vyhledávání
 

Kalendář pivních akcí

 
Po
Út
St
Čt
So
Ne
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31

Sociální sítě