úvod
homepage

Kanadské pivní dozvuky vytisknout článek

Přidáno: 7. duben 2004  •  Autor: Marek Mikunda
průměrné hodnocení Hodnocení: 2,95 hodnotících Hodnotících: 23 počet zobrazení Zobrazeno: 4410x

Nejrozsáhlejší studie kanadského pivovarnictví na českém internetu z pera sládka Marka Mikundy s mnohaletými zkušenostmi ze zdejšího prostředí vám přináší další pokračování.

Zmíním ještě dva mikropivovary, které co do výstavu, ale především kvality, mají vliv na pivní trh, zatím hlavně v Ontario. V jednom z nich, Creemore Springs Brewing (CSB), od začátku letošního března pracuji. Pivovar CSB byl založen pivovarskými nadšenci v roce 1987. V té době již bylo možné spoléhat na alespoň částečnou informovanost o mikropivovarství, tím pádem i ochotu populace "investovat do kvality". Dalo by se ovšem též napsat, že CSB byl "jeden z dalších" nových mikropivovarů na kanadské scéně. Majitelé se ovšem rozhodli vydat jinou, na místní poměry dosti kuriózní cestou, kdy začali vařit a vařili pouze jednu značku - druh piva, a to plzeňský typ se vším, co k tomu "tradičně" patří. Především tedy s přímým otopem měděného kotle, používáním žateckého chmele (i pro první chmelení) a vyšší plností konečného produktu.

Zde malé upřesnění - odbočení. Jak jsem již naznačil, většina pivovarů zde vaří vždy několik značek - druhů piva, maximum potom může vyšplhat až ke zmíněným dvaceti, kdy velikost pivovaru nerozhoduje, marketingová strategie ovšem ano. V případě mikros navíc potom převažuje produkce typu Ale, a to v jakékoliv podobě (India Pale Ale, English, Stout, Cream, ovocné, kávové, čokoládové apod.), typ Pilsner Lager jakoby "doplňuje" nabídku, proto ta "kuriózní cesta" u CSB.

CSB svoji počáteční stáčku, skoro půldruhého tisíce hl piva, ne nepodobnému tomu našemu doma, prodali během otvírací slavnosti za jeden den. Tím začala jedna z kapitol úspěšného "mikrovaření" plzeňského typu piva v Kanadě. Dnes vaří cca. 35 tisíc hl velmi slušného piva. V nabídce CSB se počínaje rokem 1996 objevila další, doplňková a silnější značka, granátový ur-Bock (16%, ALCV 6%, vaří se pouze od září do dubna), vařená podle vzoru bavorských Bock, přitom ale s důrazem na dodržení českého charakteru piva (plnost, silná, přitom ale lahodná hořkost, pitelnost - chuť k dalšímu napití).

Tím druhým na poli mikrobrewing o kterém se zmíním bude Steam Whistle Brewing. Od roku 2000 se (v těsné blízkosti nejvyšší volně stojící stavby světa - CN Tower v Torontu) v části budovy bývalé lokomotivní točny kanadských drah vaří (dokonce dekokčně) Steam Whistle Pilsner Lager. Tak jako CSB se i tento pivovárek orientuje pouze na výrobu pouze jediného, plzeňského typu ležáku. Během několika málo let od svého založení upoutal pozornost velké části Toronta, na které se orientoval především. Za tuto relativně krátkou dobu se jejich roční výstav vyšplhal na 15 tis. hl a dál roste. Navíc, od roku 2001 úspěšně exportují malou část produkce do Německa, což lze považovat za slušný úspěch či ukazatel kvality.

Výrobky těchto dvou pivovarů jsou těmi "nadějemi kanadského pivovarství" (spotřebitelů), o kterých jsem se zmínil v předchozím článku o místním pivovarství. K ostatním mikros uvedu jen několik statistických údajů či zajímavostí.

Všechny mikros, s produkty kterých jsem měl doposud šanci se seznámit produkují pivo podle Reinheitsgebot, to jest ze sladu, chmele, vody a kvasnic. Nepoužívají žádné levnější náhražky sladu (jako nejen zde velmi populární kukuřičný sirup, rýže, cukr apod.), enzymy, stabilizační ani konzervační přísady. Pro dosažení trvanlivostí (leckdy i více jak dvou měsíců!) zásadně nepoužívají pasterizaci, ale techniku sterilní filtrace (doma Humpolec, Chodovar aj.), a to pro sudová i lahvová piva.

Jedna perlička za všechny. Jak jsem měl možnost seznámit se s různými praktikami mikros, poznal jsem i jednu obchodní, ne zrovna nejčistší. Nazývá se "Black Label" a jde o to, že pivovar (v provincii Ontario se má zato, že jsou tu dva takové) produkuje pivo průměrné kvality, zato bez jakéhokoliv označení. Toto se potom prodává levně za hotové, bez faktur, daní a jiných registračních povinností. Na čepu se potom objeví jako opravdová "Black Label", o původu které se nehovoří, či jako značka jakéhokoliv jiného právě prodávaného piva, což většina zdejších hostů sotva postřehne. V případě Kanady mně toto velice překvapilo, neboť předpisy jsou zde přísné a postihy vysoké (okamžitá ztráta licence a uzavření provozu nevyjímaje). Kde ale není žalobce není soudce, takže je to proveditelné. Asi pořád pozůstatky "Wild wild west" kultury, možná ovšem vlivu nových imigračních vln, převážně z okruhu bývalých států RVHP.

Počet mikros dnes v Kanadě přesahuje číslo 60, kdy každoročně nějaké vznikají a zanikají, důvody jsem naznačil dříve. Velikostně bych je mohl zařadit do dvou kategorií, a to "do", a "přes" 10 tis. hl roční produkce. Většina z nich patří do kategorie do 10 tisíc, pouze některé, především v oblasti měst jako jsou Toronto či Montreal, převyšují produkci 10 tisíc hl.

Neboť momentálně žiji a působím v provincii Ontario, zaměřil jsem se v této "reportáži" pouze na ni. Psaní o ostatních mikros ve zbývajících provinciích Kanady by se totiž mohlo, nejen díky jejich neustále se měnícímu množství, táhnout donekonečna.

Celkově lze napsat, že život mikros v Kanadě, podobně jako i jinde ve světě, není z nejsnadnějších. Při srovnání s domovem je zde ovšem jednodušší, protože přece jen místní cena piva, v kombinaci s kupní sílou obyvatelstva, navíc s docela liberálními zákony pro podnikání (ve srovnání s ČR velmi jistě), nabízí i průměrně úspěšnému majiteli docela slušné živobytí pro něj i jeho zaměstnance. Toho se doma asi hned tak nedočkáme. Na druhé straně je tu díky právě kupní síle populace velký tlak ze strany konkurence (makros, importy, nadnárodní "finanční", na pivovarství nepříliš orientované kolosy), kteří se nemalými částkami na reklamu a různé podpory prodeje snaží svůj podíl na "probouzejícím se" kanadském trhu s "real beer" získat také. Pro kanadské štamgasty je to myslím dobrá zpráva, a vzhledem k tomu, co již bylo na stránkách Světa piva napsáno o kvalitě místních piv, je to zcela jistě dobrá zpráva.

Závěrem psaní o kanadském pivovarství si snad lze jen přát, aby se naše české pivovarství vyvarovalo chyb místních makros a my (či naši potomci) se tak vyhnuli případné nutnosti "obrozování opravdového piva", tak, jak se to děje na americkém kontinentě v posledních už téměř třiceti letech (tím nechci říct, že u nás doma se už něco takového taky neděje). Vzhledem k historii a tradici nejrozšířenějšího typu piva na světě, ke kterého původu se hrdě hlásíme, by to byla velká ztráta a pořádná ostuda, sotva vyčíslitelné jakýmikoliv ukazateli EBIDTA.

vytisknout článek Vytisknout článek

Hodnocení článku

Pro hodnocení se nejprve přihlašte.

Celkem 0 komentářů Komentovat
Vyhledávání
 

Kalendář pivních akcí

 
Po
Út
St
Čt
So
Ne
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30

Sociální sítě