úvod
homepage

Expedice Bílá místa pivozemě 2006 vytisknout článek

Přidáno: 22. červen 2006  •  Autor: Martin Povýšil
průměrné hodnocení Hodnocení: 1,09 hodnotících Hodnotících: 28 počet zobrazení Zobrazeno: 4100x

Je čtvrtek večer a teprve teď – tři dny po skončení akce – mi začíná docházet, jak úžasná expedice letos byla. A to je jeden z mnoha důvodů, proč mám potřebu se podělit o svoje zážitky s širokou pivní veřejností.

Každoroční expedice za bílými místy pivozemě je již téměř rutina, na kterou se vždy velmi těšíme. Po dvou letech mapování nových minipivovarů v krajích moravských jsme se letos vydali do západních Čech. Je zajímavé, že každý rok přibude přesně tolik pivovárků, aby to vydalo na jednu důkladnou expedici.

A stejně tak tomu bylo i v letošním roce. Po pečlivém zajištění návštěv jednotlivých minipivovarů a důkladném rozepsání harmonogramu cesty jsme připraveni ke startu. Na nádraží se scházíme ve složení Moris, Zengi, Sousto, Zedňa, Pepa a Martin. Bohužel, poslední člen expedice – Malej, na poslední chvíli odpadá.

Chlapi v našem věku oblečeni v tričkách Svazu pivních turistů Jihlava možná někomu připadají na první pohled trochu směšní a dětinští, ale jsme v přesile a nikdo si netroufá posmívat se nám. Nastupujeme do rychlíku Rožmberk a vyrážíme směr Klatovy. Po relativně monotónní cestě zpestřené snad jen výlukou dorážíme do Klatov, kde urychleně vyhledáváme pověstnou hospůdku Modrý Abbé, kde nás již očekává pan Pavlas.

Po krátké prohlídce a nezbytné ochutnávce sortimentu tohoto věhlasného podniku se loučíme a přesunujeme se zpět na nádraží, odkud se už bez problémů dostáváme do Koutu na Šumavě.

Celkem pohotově nacházíme minipivovar a vnikáme dovnitř. U varny nacházíme sládka v plné práci, a tak po nezbytném rozhovoru se přesunujeme do hospůdky „Korbelka“, kde mají na čepu celý sortiment pivovárku.Ochutnávku zahajujeme světlou desítkou, pokračujeme dvanáctkou a na závěr máme tmavou čtrnáctku. Všechny vzorky hodnotíme poměrně kladně a pro zbytek večera volíme kompromis – zůstáváme u dvanáctky. První den expedice se chýlí ke konci a my můžeme konstatovat 100% spokojenost.

Ranní paprsky naznačují krásný den, a to ještě netušíme, jaké zážitky nám teprve přinese. Loučíme se s Koutem na Šumavě, zamáčkneme slzu a nastupujeme do vlaku směr Cheb. Výluka na trati nás už nepřekvapuje a úspěšně dorážíme do města. Minipivovar pana Dymáčka se v tomto období stěhuje do chebského hradu, kam vzhledem k zvyšujícím se teplotám vzduchu dorážíme poměrně dehydrováni - a zastavujeme se v šoku před zamčenými dveřmi lokálu.

Panu Dymáčkovi se nemůžeme dovolat, ale po chvilce bušení nás ochotný personál pouští dovnitř s tím, že je normálně otevřeno, jenže se chodí bočním vchodem.

Ve sklepě nás čeká milé překvapení – sympatická servírka nám přináší orosený jedenáctistupňový Chebský hradní ležák, který byl z důvodu stěhování pivovaru navařen již v září 2005, takže dnes je naprosto dokonale uleželý. Konstatujeme s uznáním, že něco tak vynikajícího jsme už hodně dlouho nepili. A to netušíme, že nás čeká ještě lepší archivní tmavá třináctka. Blahořečíme panu Dymáčkovi, pivovárku, Chebu a v podstatě všem, kteří mohou mít na tomto božském moku zásluhu. Zaplaťpánbůh máme čas a můžeme ještě chvíli vychutnávat. Přisedává si k nám místní štamgast, z kterého se vyklube přítel majitele pivovaru, a který nám nezištně poskytuje naprosto vyčerpávající informace o provozu a veškerém dění okolo.

Ale čas běží a my s bolestí v srdci opouštíme Cheb a odjíždíme do tajuplného Velichova. Zde musím podotknout, že je to asi první pivovárek, o kterém se nedalo dopředu zjistit naprosto nic. Potvrzena je pouze informace, že existuje, takže budeme první, kdo toto bílé místo pivozemě zanese do map. Dnes již můžeme hrdě zvolat – Velichov zdolán!

V podvečer přicházíme po vlastní ose do vesničky ohraničené Ohří a vojenským prostorem Doupov. V místním pohostinství U Lípy je country večer, kde hraje Franta Nedvěd, takže je plno, ale my vedeni instinktem jdeme neomylně dál a po pár metrech nacházíme hospůdku Mexický záliv. Bohouš Novák - hospodský a sládek v jedné osobě nás po nezbytném zvlažení hrdel provází svým úžasným pivovárkem, který postavil doslova na koleně a vaří v něm velmi dobrou kvasnicovou desítku, která se zove Velichovský forman. Stáčí se i do PET lahví, takže si můžeme nakoupit i k snídani.

Následující chladnou noc pod širákem vojenského prostoru přežíváme bez újmy na zdraví a po nezbytné ranní očistě u pumpy na návsi odjíždíme za dalším dobrodružstvím.

Nejprve nás čeká úplně nový minipivovar v Lokti, kam dorážíme naprosto psychicky zdeptáni po několika výlukách Českých drah, ale všechny strasti jsou ihned zapomenuty - ujímá se nás naprosto úžasná paní Lojínová, která nám otevírá ještě zavřený pivovárek a dokonale profesionálně se nám po celou dobu věnuje.

Varna a lokál se nachází v nádherně zrestaurovaném klenutém sklepním prostoru s historickou studnou. Náladu dokresluje busta Karla IV na zdi, pod kterou visí kopie listiny, kterou Otec vlasti udělil Lokti právo várečné.

Vynikající granátovou třináctku pro tento podnik vaří nám již známý sládek Bohouš Novák z Velichova. Chuťové buňky jásají a my spokojeně posedáváme v chladném sklepení. Na závěr návštěvy máme ještě tu čest zapsat se jako první do pamětní knihy místního pivovárku. Paní Lojínová, ještě jednou dík. Přijedeme zase.

Ale čas tlačí, takže se musíme rozloučit a odebrat se na vlak, který nás po nezbytné výluce dováží do městečka Chyše, kde na místním zámku je čerstvě zprovozněný minipivovárek. Majitel pan Lažanský nás již očekává a po krátké ochutnávce nás mladý sládek ochotně provází provozem, který je plně profesionální a dokonalý. Momentálně se zde vaří vynikající polotmavá dvanáctka a sortiment se bude ještě rozšiřovat. Už teď se tešíme.

Večer trávíme vkrásné zámecké hospůdce za střídavé asistence sládka a pana Lažanského. Bohužel únava třetího dne expedice se už začíná trochu projevovat, takže nejsme již příliš komunikativní, za což bych se chtěl jménem Svazu pivních turistů výše uvedeným pánům omluvit. Příště se určitě polepšíme.

Čeká nás vlahá noc po širákem a ranní siesta na chyšském vlakovém nádražíčku. Úžasně poetická záležitost. Bohužel vše krásné musí jednou skončit a my musíme odjet domů. Zpáteční cestu si ještě zpestřujeme mezipřistáním v Praze s návštěvou minipivovaru Richter u Bulovky, kde ochutnáme kvasnicový ležák a špičkový weissbier. Následuje cesta rozžhavenou tramvají napříč Prahou a konečně odjezd vlakem do Jihlavy. Po příjezdu se krátce domlouváme na nejbližší schůzku, kde celou expedici důkladně vyhodnotíme. Ale já už mám předem jasno – 100 bodů.

Martin Povýšil, Svaz pivních turistů Jihlava

vytisknout článek Vytisknout článek

Hodnocení článku

Pro hodnocení se nejprve přihlašte.

Celkem 13 komentářů, poslední komentář: 13.02.2007 07:41 Komentovat
re Cheb Zbyněk Melichar13.02.2007 07:41
Byl jsem v Chebu v polovině prosince a Hradní krčma normálně fungovala... Hrad je...
minipivovar Cheb Tomáš Semrád12.02.2007 10:44
Zajímalo by mě, zda chebská hradní restaurace, kde se dají ochutnat nevšední ležáky pana...
Minipivovary Martin Povýšil06.09.2006 21:51
Jste správná parta! Zbyněk Holan26.06.2006 12:25
Pivní turistika je přesně to, co mě hodně baví! Ochutnávání piv se také věnuji....
Minipivovary Pavel25.06.2006 19:33
krásný článek ví někdo o nově otevřeném minipivovaru v Oloumouci - Sv. Václav něco...
Minipivovary Martin Povýšil25.06.2006 17:33
Dík za typy. Myslím, že momentálně máme v evidenci snad všechny minipivovary v republice....
Dalsi mista.. honza25.06.2006 14:39
ktera zminujete, nejspis uz navstivili. Minimalne Lochotu, v roce 2003, alespon podle jejich...
Jihozápadní výluková pivní dráha Luděk24.06.2006 22:34
Mou radost, že jste řádili v tomto ne již pustém revíru, kalí pomyšlení, že jste...
Vyhledávání
 

Kalendář pivních akcí

 
Po
Út
St
Čt
So
Ne
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30

Sociální sítě