úvod
homepage

Aoteroa – země pod bílým mrakem (3.) vytisknout článek

Přidáno: 3. březen 2006  •  Autor: Jan Šuráň
průměrné hodnocení Hodnocení: 1,55 hodnotících Hodnotících: 11 počet zobrazení Zobrazeno: 4036x

Ve městečku Dunedin stojí nejstarší pivovar na Novém Zealandu Speight´s brewery. Dával o sobě vědět již hodně dlouho a kvalita jeho produkce v nás vzbuzovala touhu poznat místo kde se ty dobroty vaří.

Blízké okolí proslavil zejména poloostrov Otago, kde lze sledovat hnízdící albatrosy královské a vzácné tučňáky žlutooké, ale nás zajímalo především centrum města v němž vytéká pramen tvrdé vody z níž se vaří Speight´s dobroty. Pramen je veřejnosti přístupný a dodnes si sem lidé chodí pro léčivou vodu.



Český sladovník se zakladatelem Speight´s Brewery.

Pivovar sám stojí na daném místě již od roku 1876, je tedy jen o málo mladší než Plzeňský Prazdroj. Stále používá tentýž zdroj vody a stále vaří dle nás nejlepší pivo Nového Zealandu. Voda je velmi tvrdá a dodává místním pivům charakteristickou příchuť.

Výroba piva byla modernizována a z původních budov částečně přenesena do vedlejších moderních hal. Prohlídka pivovaru je tedy procházka muzeem, zčásti dosud funkčním a její závěr graduje v degustační místnosti, kde si návštěvník po přehlídce sortimentu může donekonečna pilovat specifika chutí jednotlivých piv i s odborným výkladem. Komu by to snad nestačilo může pokračovat ve velmi útulné restauraci zřízené ve starých ležáckých sklepích.



Varna Speight´s Brewery.

Avšak nejen Speight´s je v Dunedin. Jsou zde také čtyři menší pivovary Emmersons brewery, Mc Duffs brewery, Meanan´s Industrial brewery a West Cordials Brewery. Z nichž zejména Emmersons představuje naprostou špičku piva typu ale na Novém Zealandu. Pivovar samotný, který vaří přibližně 3 000 hl piva za rok, jsme sice neobjevili, jeho výrobky „Emmersons craft ale“ nám však poskytly neskutečnou lahodu při posezení v místním Low Courts Hotel. Právníci se o sebe umí postarat dokonale a všude.

Pivně vzdělaný barman nám dále popsal historii místních malých pivovarů. Menan´s Industrial brewery a West Cordials Brewery, každý o výstavu 1 000 hl, vaří pro několik mládežnických klubů a pubů, pivo sice levné, avšak velmi dobře poživatelné. Mc Duffs se kdysi jmenoval Duff brewery a jak si jistě vzpomínáte, je to značka, na které si rád pochutnává jistý tatík Homer Simpson. Po krátké právní bitvě s právníky Simpsonových se pivovárek tedy musel přejmenovat na McDuffs Brewery. To je však to jediné co stojí u tohoto pivovaru za zaznamenání. Pivo je z větší části nepoživatelné i pro místní klientelu a kolegové z branže, jichž jsme se dotazovali, zachovávají v případu McDuffs rezervované mlčení.

Vydali jsme se na sever k další pobřežní díře Timmaru. Kromě pivovaru jednoho z novozélandských gigantů jsme zde narazili i na malý pivovárek Robsons Brewery. Zapálený sládek zde na velmi jednoduchém zařízení vytváří skvosty. Pivovárek o výstavu 2 000 hl piva za rok, s jednoduchým zařízením, vyrábí 5 druhů piva o vysoké kvalitě produkce. Varna 10 hl, klasické hlavní kvašení a dokvašování. Opět se ukazuje, že kvalita zařízení nerozhoduje, rozhodující je osobnost, která pivo vaří.

Pokračujeme severním směrem do střediska jižního ostrova Christchurch. Nádherné poklidné město v němž nám byl doporučen pivovárek Dux De Lux. Po kratším bloudění jsme objevili velkou zahradní restauraci v jejíchž útrobách se skrýval zmíněný pivovárek. Ochutnali jsme, přes honosný název a dobrou pověst mezi kolegy, nepříliš zajímavé výrobky. Kvalita místní produkce nás moc nenadchla tak jsme byli zvědaví na zařízení, ve kterém se vaří. Bohužel zde jedinkrát narazila kosa na kámen. Sládek nebyl přítomen a v restauraci se nenašel nikdo kompetentní kdo by vzal odpovědnost na sebe a povolil špionáž z druhého konce světa. Po této zkušenosti jsme již další čtyři pivovary ani nehledali a Christchurch opustili poněkud zklamáni.

Vše nám měl vynahradit následující den. Dle doporučení jsme rozhodně neměli minout Amberly. Další korálek na šňůrce ospalých a po sezóně neskutečně pustých pobřežních sídel. K večeru jsme se ubytovali v prázdném kempu a vyrazili na obhlídku. Jediné otevřené restaurační zařízení, typický britský bar pouze „na stojáka“, zel prázdnotou až na čtyři potácející se postarší opilce. Když jsme se dožadovali piva, jeden z nich se odpoutal od své skupiny, dovrávoral za bar a celkem zručně natočil dvě poctivé pinty TUI, řekl si o 7 dolarů a snažil se zapříst rozhovor. Vzhledem k velmi příznivé ceně jsme bez řečí zaplatili, ale protože jsme při nejlepší vůli nebyli schopni odhadnout jakou řečí ten dobrý muž hovoří, tak z konverzace sešlo a dobrák hostinský se odpotácel ke své skupince. Pivo bylo velmi dobře pitelné a záhy vyvstala potřeba repete. V tu chvíli se ze zázemí baru vyšla ženština neurčitého věku a rovněž velmi společensky unavená. Natočila dvě sklenice, přičemž třetí jí zcela určitě přetekla a nesouvisle nám poskytla informace o pivovaru Moon Brewery, který jsme již minuli a budeme se tam muset zítra vrátit. Tato dobrá žena chtěla za dvě piva 6 dolarů.

Ve třetím kole to bylo již jen pět dolarů, ale ve čtvrtém se vrátila na sedm. Usoudili jsme tedy, že je čas jít spát. Jestli někdo ví kolik stojí dvě pinty TUI v jediném baru v Amberley, ať nám to prozradí. Pro nás tato otázka zůstává jedním z tajemství jižního ostrova.



Moon brewery a jeho velmi jednoduchá varnička.

Druhý den ráno jsme stáli před sympatickou restaurací Moon Brewery. Ačkoliv bylo ještě hluboko před otvírací dobou, byli jsme bez rozpaků vpuštěni a majitel, sládek a velmi erudovaný homebrewář v jedné osobě, neskrýval překvapení nad tím, že i hosté z tak vzdálené země znají jeho pivovárek. Zařízení bylo opět britsky strohé a účelné, mnoho věcí pamatovalo i jiné majitele, ale pivo doslova božské. Pět druhů ale s bohatou chutí i vůní a každé úplně jiné. Zkrátka skvost, který by na svých cestách Novým Zealandem neměl minout žádný správný pivovarský.



Novozélandský Šamp.

Bohužel tím naše pivní zážitky na jižním ostrově skončily. Posunovali jsme se dlouhou žíznivou pustinou, sledovali potápějící se velryby, vyhřívající se tuleně a skotačící delfíny, ochutnávali jsme nejlepší langusty na světě v Nins Bin, ale neustále v nás narůstal deficit pořádného piva. Těšili jsme se do Blenhaimu kde měly být pivovárky hned dva. Jaké však bylo naše překvapení když jsme zjistili, že jsou oba již půl roku mimo provoz, zařízení prodáno a pivo nakupují v Miners Brewery ve Westportu.



Bohužel už bývalý Cork and Keg Brewery.

Škoda, zejména pivovar Cork and Keg provázela velmi zajímavá pověst. Za odměnu jsme však v místním supermarketu objevili pravé šampaňské pivo MOA. Vyrábí je spolumajitel vinařství Scott vinery, tzv klasickým způsobem. Vyrobí pivo, zfiltruje je a do lahve pro sekundární dokvašování přidává podíl šampaňského vína s kvasnicemi. Pivo je velmi jemné a má muškátovou příchuť. Zajímavé, že má náš Šamp z Pivovarského domu tak podobného bratříčka na druhém konci světa, to jsme netušili. Stálo by za to zjistit kde vzal p. Scott junior inspiraci pro svůj úlet od vína k pivu. V každém případě to byl šťastný úlet. Naše touha po dobrém pivu tím byla ukojena a my jsme vyrazili zpět k Aucklandu.

vytisknout článek Vytisknout článek

Hodnocení článku

Pro hodnocení se nejprve přihlašte.

Celkem 0 komentářů Komentovat
Vyhledávání
 

Kalendář pivních akcí

 
Po
Út
St
Čt
So
Ne
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30

Sociální sítě